Macbeth Divadlo

William Shakespeare
Hejno vran se vzneslo nad lesem. Piano dohrálo. Udělal jsem to.
Jak velkou odměnu zaslouží hrdina? Má Macbeth zabít krále? Kdo zabije jeho? Dá se na cestu Birnamský les? Smyje voda potoky krve? Hra o těch, kteří se v osudové vteřině rozhodli špatně.
Klasika, jakou jste ještě neviděli.
Režisér Jan Mikulášek (1978) patří k nejvýraznějším divadelním osobnostem nejmladší generace. Po studiích na brněnské JAMU, kterou nedokončil, se stal uměleckým šéfem divadla Polárka v Brně, později pokračoval do Divadla Petra Bezruče v Ostravě. Pod jeho vedením se toto divadlo hřálo na výsluní kritické pozornosti. Kromě svých domovských scén režíroval i v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, v brněnském Národním divadle, v Klicperově divadle v Hradci Králové nebo v Městském divadle Zlín. Nejúspěšnější byly jeho jevištní interpretace klasických textů (např. Ibsenova Divoká kachna a Hedda Gablerová, Čechovovy Tři sestry), připravuje si i dramatizace prózy či filmových předloh (1984, Zběsilost v srdci ad.). Ke svým inscenacím, z nichž mnohé byly uvedeny na prestižních českých festivalech po celé zemi, si Jan Mikulášek také píše hudbu. Za divadelní a rozhlasovou adaptaci Puškinova Evžena Oněgina získal Výroční cenu Nadace Českého literárního fondu roku 2007. V současné době je ve svobodném povolání – v Praze režíruje poprvé.
Krátký rozhovor s Janem Mikuláškem najdete zde
Překvapivý výklad textu, který často rozrušuje jeho tradiční chápání a téměř vždy boří zažité konvence a nefunkční klišé, opírá Jan Mikulášek o výraznou scénografii Marka Cpina, svého stálého spolupracovníka. Marek Cpin (1979) vystudoval scénografii na JAMU, hned po absolutoriu začal pracovat po divadlech v téměř celé republice – od Chebu po Ostravu. Jeho výrazné kostýmy se i v současných hrách vyznačují důslednou stylizací, je to scénograf zásadního jevištního gesta, které z výpravy činí klíčový element. Estetizace však nikdy není samoúčelná, spíš dává celku další – pro diváka nečekaný – rozměr.
Marta Ljubková (1975) vystudovala bohemistiku na FF UK a dramaturgii na Katedře alternativního a loutkového divadla v Praze. Od ukončení školy se věnuje literární kritice a dramaturgii. Krátce působila v angažmá v Západočeském divadle, jinak je ale na volné noze a spolupracuje s různými režiséry klasického činoherního i alternativního divadla v Praze, Ostravě, Zlíně či Chebu.
V roli Lady Macduff a Třetí čarodějnice hostuje Gabriela Mikulková (1979). Po studiu na brněnské konzervatoři nastoupila do Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, hrála i v ostravské Aréně. Ztvárnila množství různorodých rolí – hrála například Nevěstu v Lorcově Krvavé svatbě, titulní roli v Královně Margot a v Heddě Gablerové (obé v režii Jana Mikuláška). Za roli Maryši se dostala do širší nominace na cenu Thálie za ženský herecký výkon v roce 2006. Zahrála si ve filmu Ireny Pavláskové Zemský ráj to napohled i v televizních seriálech (např. Kriminálka Anděl).
O své spolupráci s Janem Mikuláškem řekla: „S Honzou Mikuláškem zkouším moc ráda, má přesnou představu, co chce, ale jak tu jeho vizi naplníte, už je jen na vás.“
Jeho výrazné kostýmy se i v současných hrách vyznačují důslednou stylizací, je to scénograf zásadního jevištního gesta, které z výpravy činí klíčový element.
V současné době je ve svobodném povolání – v Praze režíruje poprvé.
Ke svým inscenacím, z nichž mnohé byly uvedeny na prestižních českých festivalech po celé zemi, si Jan Mikulášek také píše hudbu.
O své spolupráci s Janem Mikuláškem řekla: „S Honzou Mikuláškem zkouším moc ráda, má přesnou představu, co chce, ale jak tu jeho vizi naplníte, už je jen na vás.“ Pořadatel si vyhrazuje právo kdykoli změnit ceny v síti TICKETPRO, a to bez udání důvodu.
Ztvárnila množství různorodých rolí – hrála například Nevěstu v Lorcově Krvavé svatbě, titulní roli v Královně Margot a v Heddě Gablerové (obé v režii Jana Mikuláška). Za divadelní a rozhlasovou adaptaci Puškinova Evžena Oněgina získal Výroční cenu Nadace Českého literárního fondu roku 2007.
Režisér Jan Mikulášek (1978) patří k nejvýraznějším divadelním osobnostem nejmladší generace.
Udělal jsem to. Od ukončení školy se věnuje literární kritice a dramaturgii. Po studiích na brněnské JAMU, kterou nedokončil, se stal uměleckým šéfem divadla Polárka v Brně, později pokračoval do Divadla Petra Bezruče v Ostravě.
Nejúspěšnější byly jeho jevištní interpretace klasických textů (např.
Krátký rozhovor s Janem Mikuláškem najdete zde Překvapivý výklad textu, který často rozrušuje jeho tradiční chápání a téměř vždy boří zažité konvence a nefunkční klišé, opírá Jan Mikulášek o výraznou scénografii Marka Cpina, svého stálého spolupracovníka.
Kromě svých domovských scén režíroval i v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, v brněnském Národním divadle, v Klicperově divadle v Hradci Králové nebo v Městském divadle Zlín. Pod jeho vedením se toto divadlo hřálo na výsluní kritické pozornosti. Estetizace však nikdy není samoúčelná, spíš dává celku další – pro diváka nečekaný – rozměr.
Krátce působila v angažmá v Západočeském divadle, jinak je ale na volné noze a spolupracuje s různými režiséry klasického činoherního i alternativního divadla v Praze, Ostravě, Zlíně či Chebu. Za roli Maryši se dostala do širší nominace na cenu Thálie za ženský herecký výkon v roce 2006.
Piano dohrálo.
Ibsenova Divoká kachna a Hedda Gablerová, Čechovovy Tři sestry), připravuje si i dramatizace prózy či filmových předloh (1984, Zběsilost v srdci ad.).
Změna programu, termínu a místa konání vyhrazena.
Jak velkou odměnu zaslouží hrdina? Má Macbeth zabít krále? Kdo zabije jeho? Dá se na cestu Birnamský les? Smyje voda potoky krve? Hra o těch, kteří se v osudové vteřině rozhodli špatně.
Klasika, jakou jste ještě neviděli.
Po studiu na brněnské konzervatoři nastoupila do Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, hrála i v ostravské Aréně.